Ritsuka se modlí v chrámu. Přemýšlí. O Seimeovi, o tom, kde asi právě teď je… Smrtí prý všechno končí, dál už nic není. Ale on si přece bratra pamatuje, jeho tvář, jeho hlas… Seimei existoval a Ritsuka se s jeho smrtí nemůže smířit.

Soubi chlapce jen tiše pozoruje.
Zajímá ho, nad čím se tak dlouho vlastně modlil.
Nebylo to nic důležitého, zní odpověď. Ale s tím se Soubi nehodlá spokojit, naléhá na Ritsuku, aby mu to pověděl, slibuje dokonce, že by mu mohl přání splnit.

Ritsuka nakonec povolí. Modlil se za dvě věci. Aby ho matka měla zase ráda stejně, jako před dvěma lety… a aby mu Soubi konečně pověděl, co se stalo ve Škole sedmi měsíců a proč, zatraceně, musel Seimei zemřít.

Soubi však odmítne odpovědět. Tohle je věc, o které nemá dovoleno mluvit…

Ritsuka se rozzlobí. Takhle to dopadne pokaždé. Soubi ho neustále krmí sladkými řečičkami, ale když na to přijde, nemyslí vůbec nic vážně. Lže.

Soubi se však nehodlá vzdát. Slibuje, že udělá cokoli, co mu Ritsuka přikáže.
A kdyby chtěl někoho zabít, to by pro něj taky udělal, ptá se vztekle Ritsuka. Když Soubi přisvědčí, chlapec se hořce zasměje. No jistě, další lži.

Ale rozhodne se ho přece jen vyzkoušet. Ve škole se učili o vzácných horských kočkách, co žijí jen na jediném ostrově a jsou jen vzácně k vidění. Přikáže Soubimu, aby pro něj kočky vyfotil.

Soubi ihned souhlasí. Ritsuka tomu nemůže uvěřit, copak je to pro něj opravdu tak jednoduché? Je, potvrdí mu Soubi, protože je to pro Ritsuku.

Chlapec si ho znechuceně prohlédne. Další sladké řečičky. Ale on takovým lidem nevěří. A nikdy nebude. Ritsuka odchází.

Epizoda 4. Friendless - Bez přátel

Soubi ve svém pokoji balí věci do tašky. Jeho spolubydlící Kio kolem něj nervózně obchází, chce si promluvit. Nakonec to nevydrží a začne o první věci, která ho napadne. Upozorní na Soubiho posedlost motýly, obrazy, které kreslí, jsou jich plné.

Ne, Soubi motýly nemá rád. Nenávidí je pro tu lehkost se kterou se jejich krása dá změnit ve zmar. A úplně nejvíc je nenávidí připíchnuté pod sklem jako podivnou mrtvou trofej. Kio však zahlédne náušnice ve tvaru motýlů v Soubiho uších a hned se zeptá, jak se tam dostaly.

Že jsou od Ritsuky, Kia vyplaší. Snad se Soubi nestal jedním z těch podivných pavouků, co obtěžují malé děti! A když mu Soubi oznámí, že dnes večer odchází pryč, ani v nejmenším se neuklidní. Tajemství? Proč má před ním Soubi tajemství??

***

Ritsuka, tak jako každé ráno, otevře malý oltář, aby pozdravil Seimeie a zkontroloval květiny.
Vzápětí se ale ozve řinkot skla a Ritsuka ztuhne. Tohle je špatné. Otočí se. Matka má ve tváři šílený výraz, nepříčetně se směje. Střepy jsou všude kolem…. Stačí jen zašeptat… Mami?

***

Yuiko sedí ve škole na obědě. Ale nechutná jí jíst, přemýšlí o Ritsukovi, proč tu ještě není. Vždyť se včera bavili…. o jahodách. Yuiko mu vyprávěla, jak celá jejich rodina společně chodí do skleníků, kde může sníst jahod kolik chce. Ale že stejně nikdy nesní všechny, a tak že z nich udělali s maminkou marmeládu… že mu ji dnes přinese ochutnat. Yuiko smutně zírá na sklenici ve svých rukou.

Děvčata ve třídě si toho všimnou. Vytrhnou sklenici Yuiko z rukou a začnou si ji dobírat, cože to má. Když Yuiko přizná, že je to jahodová marmeláda, co s maminkou společně uvařily, začnou se spolužačky smát a nechtějí ji vrátit zpět.
Ale zakročí Yayoi znovu zasažený, tentokrát jahodovou, láskou k Yuiko. Skleničku vytrhne jedné z dívek z ruky a prosí o dovolení marmeládu ochutnat. Pak ale zaslechne Yuiko přiznat, že jam přinesla pro Ritsuku a v rozčilení nad svým „sokem v lásce“ prohodí sklenici oknem.

Yuiko začne brečet. Spolužáci ve třídě jsou chvíli bezradní, ale pak ji začnou popichovat. Aby přestala brečet, že je to nevhodné. Že neměla takové nepovolené věci do třídy vůbec nosit. A vlastně by se měla všem omluvit. Yuiko se rozbrečí ještě víc.

Náhle se od dveří ozve rána. Všichni se otočí, aby uviděli Ritsuku, jak drží v rukou rozbitou sklenici od marmelády. Nemohou z něj spustit oči, když trošku nabere a pomalu si olízne prsty. Je výborná, prohlásí. Jeho zjev všechny nechává bez řeči. Ristuka má ovázané ruce i tvář a oči schovává pod vlasy.

Na všechny se náhle rozkřikne. Jací to jsou kamarádi, když takhle mohou zraňovat city ostatních posměchem?! Yayoi možná sklenici rozbil, ale oni jsou horší, protože oni rozbíjejí duši! Zasloužili by si všichni zemřít!!

Náhle je přeruší učitelka. Dělají příliš velký hluk. A Ritsuka by neměl říkat takové věci spolužákům. Ale Ritsuka se vzepře, vždyť zraňovat něčí city je mnohem horší, než ho zranit fyzicky. Alespoň podle jeho mínění.

Učitelka si ho pozorně prohlédne. Všechna drobná zranění, řezné rány. Když ho na to upozorní, Ritsuka jen odvětí, že je nepozorný, naráží do věcí. A to je všechno. Dost už o tom.
Nic to není.

***

Po vyučování jde Ritsuka společně s Yuiko domů. Dívka si náhle uvědomí, že ještě musí za učitelkou, aby vysvětlila, co se vlastně ve třídě stalo. Než se stačí Ritsuka vzpamatovat, Yuiko utíká pryč a on? Jako správný přítel by na ni měl počkat… Počká?

Yuiko mezitím vysvětluje učitelce, jak se příhoda s jahodovým neštěstím odehrála. Naštěstí Shinonome nejsou problémy teenagerů cizí a dívku chápe. Ale chce pochopit i Ritsuku, který, jak se zdá, má mnoho tajemství. Jaký vlastně Ritsuka je, zeptá se Yuiko.

Dívka chvíli mlčí, ale nakonec nevydrží a vybuchne v přehršli slov. Yuiko miluje Ritsuku. Nejdřív ho měla ráda jako kamaráda, ale když se postavil na její obranu, otevřel jí oči a dal sebeúctu… prostě ho miluje a udělala by pro něj všechno, všechno, dokonce by pro něj i… zemřela.
Shinonome si vzdychne. Ano, chápe takovou lásku, ale není lepší, domlouvá Yuiko jemně, raději žít a být zamilovaná? Vždyť žít a milovat je taková vzácnost…

Yayoi, který poslouchá za dveřmi, se definitivně hroutí pod krutými slovy své tajné lásky. Uteče raději pryč. Pryč od Yuiko a jejích citů k Ritsukovi.
Náhle svého soka zahlédne na školním dvoře. Ritsuka už zase mluví s podivnými cizinci. Staršími studenty… kdo to asi je? Chlapec a dívka a jakoby se snažili Ritsuku přemluvit, aby odešel s nimi… Yayoi je zmatený… tohle je podivné, Ritsuka je divný. Nebezpečný.
Yayoi sleduje odcházející trojici nervózním pohledem. Ale jediné, co je opravdu důležité, říká si, je ochránit Yuiko. Ať chce nebo ne.

Ritsuka jde za Breathless. Promluvit si. Někam, kde je víc klidu.
Ritsuka se zamračí. Ai ho sice ujistila, že mu nehodlají ublížit, napadnout nepřipraveného ze zálohy, ale přece jen cítí nejistotu.
Soubi, pomyslí si a sevře telefon pevně v ruce. Vytočí číslo a netrpělivě si přiloží telefon k uchu. Když se však ozve hlas oznamující, že účastník není v dosahu signálu, Ritsuka ztuhne.
Soubi mu lhal. Říkal přece, že když bude potřebovat, může kdykoli zavolat, kdykoli, a Soubi vždy telefon zvedne. Vždycky…Ujišťoval ho o svém slovu a Ritsuka… mu bláhově uvěřil.
V žaludku ho píchne studený osten zrady.

Yuiko konečně vyběhne před školu a bez dechu se omlouvá za své zpoždění, když náhle zjistí, že už není komu. Zmateně se rozhlíží. „Yuiko,“ ozve se za ní. V naději se otočí, ale je to jen Yayoi. Když chlapec vidí, jak její rozzářená tvář pohasla, svěsí hlavu. Nemá naději. Raději tedy řekne, že viděl Ritsuku odcházet s podivnými cizinci.
Yuiko se okamžitě rozhodne jít za nimi, ani pořádně nepočká na to, aby jí ukázal cestu. Yayoi jen smutně pozoruje, jak utíká pryč. Co může jiného dělat?

***

Ritsuka je spolu s Breathless na vyhlídce v zábavním centru. Oba bojovníci se chovají přátelsky, až příliš, pomyslí si chlapec. Když mu Midori nabídne limonádu, Ritsuka odmítne. Co od něj vlastně chtějí?

Jen si popovídat, zní jejich odpověď. Nebudou s ním bojovat. Je sám. A oni jsou právě teď zbaveni úkolu přivést ho. Vlastně se vracejí zpět do školy.

Do školy?! Do Školy sedmi měsíců? Ritsuka nemůže popadnout dech. Má odpovědi nadosah!

Ano, potvrdí mu Midori, je to škola pro Fightery. Soubi tam také chodil, neodpustí si dodat Ai. Varují Ritsuku před Soubim. Je to nejhorší druh zrádce.

Ale co jsou potom oni! Ritsuka se klepe zlostí, co udělali Breathless Seimeiovi?! Ať už konečně řeknou pravdu!

Breathles zaváhají. Nemohou mu to říct. Ale když půjde s nimi, když opustí Soubiho, který dokáže jen lhát, pak možná… mu sensei zodpoví jeho otázky.

Ritsuka přikývne. Ano, Soubi je lhář, ale… Hlavou mu probleskne vzpomínka na jejich první boj, na pouto, které mezi sebou mají, vzpomínka na…
A náhle ví, že nikdo nemá právo, říkat mu, aby ho opustil. Je to jen rozhodnutí mezi ním a Soubim. A nikdo další mu nebude nic přikazovat!

Breathless se po sobě podívají. Nakonec pokrčí rameny. Pokud to nebudou oni, přijde někdo jiný, kdo se pokusí Soubiho porazit a Ritsuku odvést…

Yuiko celá udýchaná konečně doběhne na vyhlídku, aby uviděla, jak podivný pár odchází, zatímco Ritsuka stojí sám u zábradlí. Vykřikne Ritsukovo jméno a okamžitě se ho začne vyptávat, zda je v pořádku, zda mu neublížili.
Ritsuka se nad jejím překotným vyptáváním jen pousměje a místo toho jí nabídne limonádu. A protože je od Ritsuky a protože je vážně výborná, Yuiko se přestane vyptávat a společně zamíří domů.

Ještě jeden pronásledovatel dorazí na vyhlídku. Yayoi. Sleduje Yuiko a Ritsuku společně odcházet a jeho nervy už nevydrží celodenní nápor citů. Zoufale vykřikne a padne na kolena. I on by zemřel pro Yuiko!
Pohledy kolemjdoucích jsou jasné… Chudák chlapec. Tak mladý… chudáček.

***

Shinonomo jde v hlubokém zamyšlení večerní ulicí. Nemůže přestat myslet na Ritsuku a jeho záznamy, které si přečetla. Ritsuka býval sice průměrný student, ale velmi oblíbený v kolektivu. Ale pak se něco stalo a z rozjíveného chlapce se stal uzavřený, podmračený student, který nechce mít nic společného s ostatními. Před dvěma lety se něco stalo… ale co? Měla by si o tom promluvit s Ritsukovými rodiči,určitě ano, ujišťuje se Shinonome ve svém úmyslu.

Náhle zahlédne postavu v dlouhém kabátě, jak si zapaluje cigaretu. Její instinkty ihned vzplanou, tady by přece nikdo neměl kouřit! Rozhořčeně se chce na muže obořit, když…ach… Je to… „Agatsuma Soubi“… stojící před domem Ritsukových rodičů. Shinonome náhle ztratí hlas a zčervená…

Soubi se ohlédne. Ta zvláštní učitelka, co ještě nepřišla o svá ouška, stojí před ním, červená se a stěží lape po dechu. Copak tu dělá? A odkud zná jeho jméno?

Shinonome konečně najde ztracený hlas a zmateně vykoktá, že je Ritsukova učitelka a že mu o Soubim Ritsuka povídal.

Vážně, podiví se Soubi. Pak naposledy potáhne z cigarety, odhodí ji na zem a nakloní se k Shinonome blíž. Kolik je paní učitelce let, ptá se lehkým úsměvem a měří si přitom její ouška pohledem.

Dvacet tři, podaří se jí vykoktat. Soubi se znovu usměje. To je dost, pronese pobaveně. A on rozhodně není na starší.

Než stačí Shinonome cokoli uvést na svou obranu, přeruší je Ritsuka. Co si to Soubi dovoluje říkat jeho učitelce?!

Soubi pokrčí rameny - jen pravdu. Chce pouze propíchnout mýdlovou bublinu fantazie, kterou si Ritsukova učitelka o něm vytvořila. Bylo by únavné, kdyby se do něj zamilovala.

To není vůbec pravda, necítí k němu nic, snaží se odmítnout Shinonome roztřeseně. Ale Soubi se jí zeptá, proč má tedy v očích slzy.
Sensei se rozpláče. Ritsuka poručí Soubimu, aby se okamžitě omluvil, ale Shinonome už jeho slova neslyší. Uteče raději pryč.

Ritsuka ji volá, ale není šance, že by se učitelka vrátila. Proč ji rozplakal, obrátí se Ritsuka vztekle na Soubiho a žádá vysvětlení. Soubi pokrčí rameny. Kdyby se do něj zamiloval někdo jako ona, byla by to pouze nepříjemnost.

Ritsuka ho okřikne. Soubi okamžitě sklopí hlavu a rozhalí si košili. Jestli se na něj Ritsuka zlobí, ať ho potrestá.

Chlapec se roztřese, ruce sevřené v pěst. Ne, vykřikne, ne, on nikdy nepoužije násilí. Nikdy, umiňuje si, protože… protože sám ví až moc dobře, jak to bolí.

Soubi podotkne, že by to byla spíš výchova, než trest, ale Ritsuka se o tom odmítne dál bavit. Raději ať mu řekne, proč tady sensei vlastně byla a hlavně, proč je tu Soubi.

Soubi pokrčí rameny a po tváři se mu rozlije úsměv. Chtěl vidět Ritsuku.

To chlapce znovu rozčílí. Proč mu Soubi nevzal telefon, když slíbil, že ho pokaždé vezme?!

Ritsuka mu volal? zdá se, že to Soubiho těší. Pak zvážní, stalo se něco důležitého?

Ne… nic zvláštního… Ritsuka nehodlá nic objasňovat. Soubiho zrada ho bolí daleko víc… Je to jen lhář, co dokáže rozplakat i učitelku a nic jiného…

Soubi se omluví, a pak ukáže Ritsukovi fotoaparát. Ten si ho vezme a s rostoucím úžasem si prohlíží fotky. Jsou na nich vzácné divoké kočky, které chtěl vidět! Tak proto Soubi nebyl v dosahu signálu!
Je téměř nemožné ty kočky uvidět, natož vyfotit! A Soubi to dokázal! Jak??

Soubi se jen usměje. Bylo to pro Ritsuku, prohlásí samozřejmě. Udělal by pro něj cokoli… cokoli.

V soumraku zní Soubiho slova téměř nezemsky…
Jeho život patří Ritsukovi… Zemřel by pro něj… kdykoli…

Není správné mluvit tak lehce o smrti… Ritsuka sevře Soubiho pevněji v náručí.

Ale… Soubi horce dýchne Ritsukovi do ouška… je to pravda…


5. epizoda