DARK CALLING


Kapitola 1.

to z mého života: to nikdy
nedohrané: doznělé: to k nesnesení
obehrané: nezabydlený prostor

a není tam k hnutí: stojaté
noci přikrčených

neštěstí: hlava
zvrácená až do číhajících

zvráceností: tvář
rozteklá až k nejtajnějšímu

nechtění: kvadratura
kruhu: kruhová obrana
zarputilých andělů: tvůj život

prázdno
odkud uniká minulost
a kam budoucnost
se nikdy neodváží: pastýři

řekněte
koho jste viděli

bez pokračování: to
co musí přijít: neznámé
nejznámější: a bez pře
stávky: tvé srdce: bod

kde se protíná
to co trvá s tím
co ustavičně pomíjí: quem vidistis

pastores
dicite


Ze dna na den, Jiří Gold

(quem vidistis - koho jste viděli; pastores dicite - učící pastory)

"My jsme Sweethearts*. Sweet a Heart. Jedna duše, jedno srdce, jeden boj. Přijímáte naši výzvu?" Dva chlapci se k sobě tisknou v pevném objetí. Černé vlasy se proplétají se světlými prameny a ruce něžně odhrnují růžovou stuhu z očí. Jak sladké!

Soubi se znechuceně ohlédne na svého Sacrifice. Ritsuka neznatelně přikývne a Soubi boj přijímá. Už pokolikáté, přestali spolu počítat poražené nepřátele. Sweethearts, otřese se odporem, budou jen další v řadě.

"We declare a spell battle. System release“

"We accept. Expand system."

Bojová aréna se ponoří do tmy. Ritsukovi se náhle zdá, jakoby zaslechl ozvěnu dalšího vstupu. Ohlédne se po Soubim, ale Fighter mu odpoví pouze soustředěným pohledem. Čeká na pokyny. Ritsuka setřese podivný pocit a zaměří se na protivníky.

Sweethearts - miláčci. Sladká aura okolo nich znechucuje Loveless i Beloved. Boj však musí začít, třeba proti nehodnému protivníku.

"Rainbow attack!" Soubi zvedne dlaň, odrazí zářivou duhu, která se snažila spoutat jeho Sacrifice. Ani nemusí od Ritsuky přijímat příkazy, aby kouzlo obrátil zpět. V zářivé spršce barevných odstínů se Swethearts otřesou.

Tmou se rozlehne nucený potlesk. Všichni čtyři bojovníci se ohlédnou po zvuku blížících se kroků.

"Duha?! Směšnější útok jsem nikdy neviděl." Soubi ztuhne. Ten hlas...

Aréna pohasne. Obličejů se dotknou paprsky slunce. Vítr pročeše jejich vlasy až zalétnou do očí. To je...

"Seimei..." Ritsukovy oči se rozšíří úžasem.

"Chains." Stříbrné řetězy proletí prostorem a spoutají Soubiho paže i krk zářivým stiskem.

"Výborná práce, musím říct, že jsi mě svým výkonem potěšil," Seimei se sehne a prudce si přitáhne konec řetězu k sobě. "Nakonec to byl velmi úspěšný výcvik, že My Beloved..." Písmena vyřezaná v kůži se rozzáří.

"Fight's over, Soubi." Seimei se rozhlédne po nehybných bojovnících, kolem kterých se rozplývá bojový mód. Pak sebejistě vezme Soubiho za paži a než stačí Ritsuka cokoli udělat, jejich kroky dozní v dálce.

"It's over," zašeptá Ritsuka nevěřícně. Ohlédne se po Sweethearts. Mají snad oni vysvětlení?

"Sweet, viděl jsi..."

"... důkaz lásky."

"Myslel jsem..."

"... že je mrtvý."

"Řetězy je spoutaly..."

"... dohromady."

"Viděl jsi někdy..."

"... větší oběť, Heart?"

Kolem Ritsuky se vznáší útržky slov odcházejících chlapců. I on se vznáší. V nicotě.

Byl Ritsukou, pak Loveless a teď není nic.

A Soubi - jakoby pro něj nikdy nebyl.


Kapitola 2.


Ritsuka se opře o kuchyňské dveře. Přivítá ho řinkot skla a nezřetelné kletby. Matka má opět svou "náladu." Dobře ví, že by jí měl jít z cesty. Od smrti Seimeie nikdy nebyla v pořádku. Od smrti... Seimeie. Ritsuka zatne pěst. Je tady? Očima zalétne ke schodům. Možná ve svém pokoji?

"Seimei! Ritsuka!" matka vyběhne z kuchyně. Má se odvážit ji následovat? Tolik let byl pro něj Seimei mrtvý, ale nepřivolával ho. Ne tak jako ona. Kletbami a noži. Pro něj byl bratr, kterého toužil poznat a napodobit.

Jestli se Seimei vrátil, určitě si přišel pro svůj počítač. Ritsuka vyběhne schody a rozrazí dveře do pokoje. Obrazovka vyzývavě svítí, čeká na heslo. L-o-v-e-l-e-s-s.

Je heslo stále ještě Loveless? Musí najít odpovědi. Seimei a jeho Škola sedmi měsíců. Tajemný Sensei, jehož jméno mu Soubi nikdy neprozradil. Kolik tajemství ještě měli - spolu - Beloved? Když na obrazovce vyskočí další požadavek na heslo, Ritsuka pochopí. Seimei se pojistil. Z harddisku počítače nic nedostane. Jediná možnost která mu zbývá, je kontaktovat Necitelné a školu on-line.

Kurzor se rozběhne po písmenech. Z-e-r-o. Ozve se vyvolávací tón a za chvilku se na obrazovce objeví rozčepýřená zelená hlava.

"Viděli jste Seimeie?!"

"Seimeie?"

"Ano, je zpátky."

"Ritsuka-san, je ti dobře?"

Zpoza zelených vlasů se vynoří fialové. Tsun se na Ritsuku usměje.

"Děje se něco?"

"Na tohle nemám čas, viděli jste Seimeie?!"

"Ritsuka-san uklidni se. Vysvětli nám co se stalo."

"Neuhořel... on prostě neuhořel. Odvedl si ho."

"Cože? Koho?"

"Soubiho..."

"Já ti nerozumím!"

"Seimei se vrátil zpátky a odvedl si Soubiho pryč z boje. Musím je najít."

Tsun zavrtí nevěřícně hlavou.

"Pryč z boje? To je... nemožné. Jedině... "

"... že je vážně naživu a spojení mezi nimi trvá. Sacrifice a jeho Fighter," vydechne Youji.

"Soubi byl přece můj Fighter!" vykřikne Ritsuka.

"Takhle to nefunguje. Je vždy jeden Fighter a jeden Sacrifice. Spojení, které se nedá přerušit. Říkali jsme ti to. Pokud se Seimei vrátil, jsou Beloved opět jeden."

"A co já? Já zbudu sám?"

Zero se po sobě smutně podívají.

"Ritsuka-san, přijď za námi. Přijď do Školy sedmi měsíců. Sensei ti poradí."

...

Cestou z domu ho provází jen matčin tlumený křik. Batoh na ramenou tíží jako nikdy předtím. Odejít ale musí.
Teď už zbývá jen vytočit číslo a počkat na Zero a Školu sedmi měsíců.
A na Seimeie.

***

Soubi poznal hodně druhů bolesti. Duše i těla. Ale to všechno jakoby se dnes Seimeiovi zdálo málo.

Vzduch vstřebá svist biče a po zraněných zádech steče další pramínek krve. Z pevného uzlu vlasů vyklouzne pramen a nalepí se na poraněnou kůži.

Seimei popojde pár kroků ke svému Fighterovi a téměř starostlivě zasune vlasy zpět.

"Jaké to bylo, Soubi? Poslouchat mého bratra? Byl k tobě milý?"

Nečeká na odpověď a další rána se přidá k ostatním.

Soubi se snaží nedat najevo bolest, ale nemůže... už nemůže. Tichý vzdech mu proklouzne mezi rty.

"Asi byl milosrdnější, že? Určitě víc než já."

Seimeiova slova, pohyby, činy. Všechno před časem tak známé, pro Soubiho obdivuhodné, zůstává nyní překryto bolestí.

Když klesne na kolena a rány stále nepřestávají, zaryje nehty do rukou.

"My Fighter. My destiny. Jsi vůbec rád, že jsem se vrátil?"

Soubi je rád, je naplněný pocitem správnosti. Je přece Beloved - co byl s Ritsukou? Jen bojovník beze jména.

"Já rád jsem." Seimei odloží bič vedle těla na podlaze. Nabere na prst kapičky krve a ochutná tu důvěrně známou esenci. Přetočí Soubiho na rozbitá záda, rozhodnutý ho získat víc než dosud.

Víc než ho kdy měl Ritsuka.

"Celá ta léta jsem vás pozoroval. Díval se na polibky, pohlazení, pocity, které se míhaly ve vašich tvářích při soubojích. Byli jste dobří, ale něco vám scházelo. Disciplína."

Krev stekla i mezi Soubiho stehna. Všechno to usnadní. Seimei se zbytečně nezdržuje a položí se nad něj. Tvrdě ho políbí.

Blonďák nedostal povolení zapojit se do "výcviku" jinak, než mlčením. Zavře oči.

"Konečně budeš můj úplně..." Seimei si vezme to, co nikdy předtím. Zajede hrubě do zmučeného těla. Ještě se krotí, je zvědavý, jak Soubi zareaguje. Ale ten mu odpoví jen tichým mlčením. To ho uklidní. Bál se, že jeho Fighter bude nyní změkčilý a nevydrží, co si pro něj připravil.

Netuší, že Soubi za zavřenýma očima vzpomíná... motýlci, slib daný Ritsukovi, měkké rty Loveless.

Ve výcvikové místnosti po nich zůstanou jen stružky krve, bílý šátek dříve skrývající vyrytá písmena, sperma, bič, vzpomínky a ouška s ocáskem.

Stružky Soubiho krve a jeho potřísněný šátek, Seimeiovo sperma, dlouhý bič, zapovězené vzpomínky a ztracená nevinnost.

Není cesty zpět. Teprve nyní Senseis vycítí Seimeiovu přítomnost.

Teprve nyní se Beloved skutečně vrátili.


Kapitola 3.


Zazvonění mobilního telefonu přinutí Soubiho zvednout oči. Sensei...

"Ano, Sensei?"

"Vítám vás zpět, Beloved. Mám pro vás další úkol."

Seimei tázavě pohlédne na Soubiho.

"Kdo má být další protivník?"

"Sweethearts."

"Hai."

***

"... Ritsu-sensei prý připravuje další boj..."

"... Beloved mají být jeho trumf..."

"... nezemřel..."

"... Loveless je sám, co tady dělá?"

"... Nagisa-sensei má s Loveless určitě plán..."

Ritsuka vtlačí hlavu hlouběji mezi ramena a zrychlí krok. Utéct jim. Utéct jim všem. Spekulace a pomluvy, jediné co znají. A přitom nikdo nemá správnou odpověď. Ani Nagisa-sensei.

Tréninková místnost je prázdná. Sensei ještě nepřišla. Ritsuka se unaveně sesune na podlahu. K čemu jsou tyhle schůzky vlastně dobré? Další psychologické žvásty? Snad možná kdyby něco cítil, kdyby mu nebylo všechno jedno... Snad.

"Ritsuka-san, vítej."

Nagisa-sensei se mile usměje. Jen kdyby to nebylo tak děsivé. V očích jí planou škodolibé ohníčky.

"Mám pro tebe dobrou zprávu. Určitě tě potěší."

Ritsuka se otřese. Dobré zprávy od téhle Sensei nikdy neexistovaly.

"Ale no tak, Ritsuka-san, proč ten strach? Našla jsem pro tebe nového Fightera, no není to skvělé?"

Ritsukovy oči se zúží odporem. "Nikoho nechci. Co nedokážete pochopit na slovu 'ne'?"

"Přece se nebudeme dohadovat.“ Nagisiny oči se nebezpečně zúží. „Já jsem teď tvá sensei. Přišel jsi sem, poskytla jsem ti přístřeší, výuku. Máš být za co vděčný."

"Vděčný..."

"Ano. A dost řečí. Vybrala jsem ti nového Fightera a očekávám, že okamžitě zahájíte trénink. Váš první souboj bude brzy."

"Ale..."

Sensei se bez dalšího slova obrátí, aby otevřela dveře.

"Pojď sem!"

Místností se rozlehne známý zvonivý smích. Yuiko...

"Ritsuka-san, tohle je tvůj nový Fighter. Hawatari Yuiko-san."

Než stačí Ritsuka cokoli říct, sensei Nagisa pokračuje: "Zvolte si jméno, jméno, které bude jen vaše. Zahajuji rituál."

Ritsuka zatne zuby. Teď už není cesty zpět. Bude k Yuiko připoután. K Yuiko, která s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima zbožně sleduje svoji sensei.
Jsou oba jen součásti hry, kterou nevymysleli. Spoutáni. A nejhorší je, že nelituje. Nelituje sebe ani Yuiko. Protože... co je lítost?

Musí přijmout osud, osud který si nezvolil. Znovu.

"Naše jméno bude... Merciless."

" Souhlasím. Vaše jméno ať je Merciless.“ Nagisa spokojeně kývne hlavou. „Rituál ukončen."

Sensei je dávno pryč. Zůstala po ní jen pachuť hořkosti a podivně tichá Yuiko. A pocit bezmoci.

"Tak pojď. Trénovat začneme zítra." Neohlédne se. Fighter se musí vycvičit. Vůbec nezáleží na tom jak. Počítá se jen výsledek.
Výhra.

Nový pár prochází školou ke svým soukromým pokojům. Cestou k Yuiko, která vždy toužila po "velkém světě" doléhají jen útržky slov. A mezi nimi opakovaně zní...

"....Merciless..."

".... Bez slitování..."

***

"Attack." Soubi vyšle kouzlo na protivníky.

"Defense." Sweethearts se pevně přitisknou k sobě, aby útok odrazili.

"Nemůžete nás porazit, nemůžete čelit Beloved!" Seimei potají otře kapičky potu z čela. Nikdy by nevěřil, jak mohou být ti cukrkandloví panáčci silní. To co on vždy dokázal disciplínou a silou, oni odrazí růžovým obláčkem vzájemného citu.

"Reverse!" Sweet beze slova poslechne svého Sacrifice a vyšle rychlý protiútok. Zářící řetězy stáhnou Seimeiova zápěstí k zemi. Soubi zaváhá.

"Bojuj!" Přikáže mu Seimei. Ale vteřina prodlení je v bitvě nekonečně dlouhá. Obojek je spoutá příliš pevně. Čelit dalšímu útoku je téměř nemožné. Ale Soubi se musí snažit, jeho Sacrifice mu přece poručil.

"Defense!" Kolem něj zazáří stříbrný příkrov kouzla, ale útok Miláčků jím projíždí jako ostrý nůž. Porážka visí ve vzduchu.

Bojištěm rezonuje ozvěna jejich rychlého dechu.

"Dost!" Seimei se ohlédne. V aréně je další postava.

"To je nemožné. Porušuješ pravidla, Ritsuko. Nesmíš se vměšovat do našeho boje."

"Tomuhle říkáš boj, bratře? Tak trapnou prohru jsem už dlouho neviděl," ušklíbne se Ritsuka.

"Ritsuka..." vydechne Soubi. Náhle ho jako lavina zavalí vzpomínky. Fotky, boje, sliby. Především ten jeden. Osudový.

"Fire of Heart!"

Zapomenutí Sweethearts jediným kouzlem srazí oba Beloved k zemi. Vítězství je jejich.
Seimei přejede Ritsuku vzteklým pohledem, než sklopí hlavu ke znamení porážky. Pak se jeho vědomí rychle vytratí.

Soubi se v posledním zoufalém pokusu snaží vztyčit obranný štít nad bezvládným Seimeiem. Zářivý příkrov se však mihotavě rozbliká nedostatkem energie než se rozpadne docela.
Selhali... On selhal…

"Podívej se na ty ubožáky, Sweet. Myslím, že tady jsme skončili."

"Máš pravdu, souboj skončil," Heart se mile usměje,"naším totálním vítězstvím."

"Ještě ne! Přijměte výzvu Merciless. Ritsuka prudce oddychuje, ruce zaťaté v pěst."

"Co to je? Porušujete pravidla. Nový pár bojovníků není přípustný."

"Snad se nebojíte, že vám rozbijeme vaši růžovou klícku?"

"Bát se vás?" Sweethearts se po sobě podívají a společně vykřiknou: "Nikdy! Přijímáme. System reload."

Yuiko vstoupí do bojové zóny přivolána svým Sacrificem a vezme Ritsuku za ruku.

"My jsme Merciless, bez citu, bez zábran, bez slitování."

"Sweet, Fire of Heart. Však my vás naučíme litovat. Teď!"

"Defense!" Yuiko obklopí Beloved i Ritsuku ochranným štítem. Nagisa-sensei ji vycvičila velmi dobře. Poslouchat příkazy vždy uměla dokonale.

"Rainbow attack."

Yuiko znovu lehce odrazí útok obou Sweethearts a ohlédne se po Ritsukovi.

"Použij Separation attack. To je rozdrtí!" Ritsuka bez pohnutí, s kamenným výrazem, sleduje účinky kouzla, které vzápětí roztrhne Sweethearts z objetí. Vykřiknou bolestí. Aréna se zatřese v předzvěsti konce.
Dvě postavy leží bez hnutí na zemi. Rozdělené.

"Právě jste poznali Merciless," ušklíbne se Ritsuka. "System determinate."

Zvuky okolního světa se vrátí zpět s omračující rychlostí. Ritsuka si na to nikdy nezvykl.Ani tenkrát, když byl ještě se Soubim a vracíval se z bitev v jeho náručí…

Ne, musí zahnat zbytečné vzpomínky.
Bez zájmu překročí bezvládná těla na zemi. Ani se neohlédne, když poručí Yuiko, aby ho následovala. Ví, že jeho Fighter poslechne. Bez řečí.

"Ritsuka-san..." zašeptá Soubi. Opatrně vstane ze země a ohlédne se po ležícím Seimeiovi. "Ritsuka... musel jsem."

Merciless se zastaví. Nakonec zamítavě mávne rukou: "Nechci nic slyšet. Zvlášť ne od tebe."

"Ritsuka-san... nezapomněl jsem." Soubi sklopí hlavu, "Nezapomněl jsem na svůj slib."

"Tvým slibům už dávno nevěřím, Agatsuma Soubi. Nejsou pro mě důležité."

Soubi klesne zpět na kolena. Nyní je doopravdy poražený.

"Ale počkej, jedno spolu ještě musíme vyřídit." Ritsuka se vrátí, poklekne vedle Soubiho na zem a něžně mu odhrne vlasy z obličeje. Zastrčí je pečlivě za uši tak, jak to dělával kdysi... dávno. Pomalu obkreslí linii Soubiho ušního lalůčku a stiskne ho mezi prsty.

"No more Loveless." A prudkým škubnutím vytrhne náušnice ve tvaru motýlka Soubimu z uší.

"Pojď Yuiko, tady už nemáme co dělat."

"Ritsuka-kun, co to znamenalo? Ti krásní motýlci... proč?"

Ritsuka pokrčí rameny. "Chceš je?"

"Ritsuka-kun…" zašeptá Yuiko a nevěřícně pohlédne na náušnice, které jí Ritsuka vtiskne do dlaně.

Merciless společně odcházejí. Za dalším úkolem.

Pouze Yuiko se přes rameno ohlédne na dosud klečícího Soubiho, kterému po tváři stéká stružka čerstvé krve.

No more Loveless…


Kapitola 4.


Beloved klečí v podřízeném postoji. Oči upírají k zemi.

"Odpusťte Sensei, zklamali jsme," Sacrifice položí čelo na podlahu a Fighter ho okamžitě následuje.

"Co se stalo?"

"Sweethearts nás téměř porazili. Nedokážu si to vysvětlit. Můj Fighter jakoby neměl dost síly. Jakoby naše spojení nefungovalo správně."

"Fighter? Ty jsi jeho Sacrifice! Ty neseš celou zodpovědnost. Pokud někdo selhal, jsi to ty."

"Ne, Sensei, nebyl jsem dost silný." Soubi se snaží zmírnit Senseiův hněv.

"Dost! Plané obviňování není k ničemu. Stačí, že jste prohráli."

"Neprohráli jsme... byl tam další."

"Cože?" Sensei zvedne pravé obočí.

"Merciless... Ritsuka."

"Aoyagi Ritsuka? Loveless? Nesmysl," sensei mávne zamítavě rukou. "Ať už to byl kdokoli, nic to nezmění na tom, že Ritsuka-kun nikdy nemůže najít správného Fightera. Žádný pro něj nebyl zrozen."

Soubi nesouhlasně zavrtí hlavou. "Ritsuka-kun byl ale neporazitelný...," se mnou... Nebo s Yuiko?

"Dost. Proč tady probíráme záležitosti Nagisy? Soubi, zaměř se na svůj úkol. Tvůj Sacrifice musí svést důležitější souboj."

"Ale byli jsme poraženi, sensei. Měli bychom více trénovat."

"Já rozhodnu o vašem tréninkovém režimu. A říkám, že je čas na souboj se Zero!"

"Hai, sensei." Seimei okamžitě přikývne.

Studená zem tlačí oba bojovníky do kolen. Ozvěna zabouchnutých dveří doznívá nekonečně dlouho. Pak je ticho.

Seimei se na Soubiho ani nepodívá.

***

"Seimei..." Soubi se opatrně přiblíží ke svému Fighterovi.
Opatrně, protože Seimei je nebezpečný. Nepohlédl na něj od chvíle, kdy jim Sensei zadal nový úkol.

Vlastně spolu ještě pořádně nemluvili. Především o Ritsukovi ne. Seimei se ani slůvkem nezmínil o svém bratru, o dvouletém výcviku.

"Seimei."

"Nech mě být. Musím promyslet strategii."

Soubi se pod odmítavými slovy nahrbí. "Mohl bych pomoct... Znám Zero. Už jsme... už jsem s nimi bojoval."

"Nechci tvoji pomoc. Bude stačit, když budeš poslouchat moje příkazy."

"Ale oni jsou dobří. Téměř jsem je nedokázal porazit..."

Seimei vztekle vyskočí, přitáhne si svého Fightera k sobě a zasyčí mu do obličeje: "Nezajímá mě, jak jste spolu bojovali. Nezajímá mě koho jste porazili a jak. Teď jsem zpátky já a ty budeš poslouchat jenom mě. Rozumíš?!"

Soubi se prudkému sevření pokusí vzepřít, ale vztek dává Seimeiovi až příliš velkou sílu. Bezohledně ho přirazí ke zdi a vezme si jeho rty v prudkém polibku. Musí mu připomenout komu patří.

Dravě skousne kůži pod uchem a jazykem sjede kousek níž. Navlhčí ji, téměř prokousne a označí svého Fightera nejen jménem vyřezaným do hrudi. Znamení sice bude méně trvanlivé, ale o to sladší bude ho obnovovat.

Soubi se pokusí vzepřít, ale Seimei mu nedává žádnou naději. Hrubě mu zajede kolenem mezi nohy, v prstech sevře chumáč vlasů a zvrátí mu hlavu dozadu.

"Budeš mě poslouchat, rozumíš? A dovolíš mi absolutně všechno."

Seimei prudce své přirazí boky k Soubimu, aby pochopil jak vážně svá slova myslí. Zlost v něm se přetavila v potřebu přivlastnit si svého Fightera jinak, znovu. Seimei nemůže zapomenout na horký, těsný stisk Soubiho těla, na jeho odpor, který tak lehce zlomil.

Popadne ho za ramena, obrátí a přitiskne tváří ke zdi. Rukama zarazí slabý odpor, kterým se mu Soubi snaží vzdorovat. Netrpělivě odhrne jeho dlouhý plášť stranou a prudce škubne knoflíkem kalhot. Svému hladovému pohledu nabídne dokonalou bledost Soubiho pokožky. Rukama pohladí a surově stiskne jeho pozadí. Když zajede prstem k jeho vstupu, Soubi se přestane kontrolovat.

Nedokáže dál přijímat výcvik svého Sacrifice. I pravidla jeho tréninku mají určitá omezení a ty se právě chystá Seimei znovu překročit. Podruhé to Soubi nedovolí. Aniž by věděl jak, odmrští násilníka kouzlem. Oba prudce oddychují a pozorují se nečitelným pohledem.

"Vzepřel ses výcviku. Očekávám, že dobře víš, co to pro tebe znamená." Seimeiova slova zní zlověstně.


Kapitola 5.


"Sepni si vlasy!" Soubi strne. Skutečně ví, co to znamená. Poslušně přejde ke své šperkovnici a vyplní Seimeiův příkaz. Pak si stoupne ke dveřím a čeká.

Seimei, rozčilený na nejvyšší míru, jde před svým Sacrificem do výcvikové místnosti. Dnes bude tvrdý. Není přece možné, aby... jen pomyšlení na své ponížení mu zvedá hladinu adrenalinu v krvi.

Společně dojdou k výcvikové místnosti. Okolo nich ostatní bojovníci šeptem mluví o prohře se Sweethearts. O tom, že Seimei po svém návratu není co býval. Vždyť selhání dřív nebylo ve slovníku Beloved.

Výcviková místnost je temná, jen několika okny dovnitř proudí matné světlo.

Seimei za Soubim zavře dveře a šero okolo se ještě trochu prohloubí.

"Svlékni se!" poručí Fighter nesmlouvavým hlasem. Soubi bez protestů poslechne. Nechá se dovést ke zdi naproti dveřím a opřít o ledovou zeď.

"Klekni!" Seimei upraví Soubiho do požadované polohy. "Myslel sis, že můžeš víc než já? Myslel sis, že mě ponížíš?!" Teprve teď Seimei dovolí svému hněvu, aby úplně vyvřel na povrch.
Všechny ostatní páry se strachem v očích odcházejí. Nemusí vidět, jak se cvičí Beloved. Stačí, že mnoho z nich na vlastní kůži pocítilo jeho výsledek.

Seimei kouzlem upevní na zeď vedle krku svého Fightera pevné kruhy. Vplete do nich ostnatý drát. Ne kouzelný, nemusel by vydržet Soubiho váhu po celou dobu, co bude pykat. Přitáhne ho těsně ke kůži, ale nezaryje dovnitř. S jakousi zvláštní pečlivostí ho natočí tak, aby pouze obnovoval staré zranění.

Soubi je donucen sklopit trochu hlavu, jemné vlasy spletené sponou mu překáží. Vidí přímo na nohy svého Sacrifice a připravuje se na bolest. Raději zavře oči.

Na hlavu mu dopadne něco studeného. Znovu. A znovu. Nejdřív tomu nepřikládá důležitost. Ale pravidelnost je příliš podezřelá. Kap... kap... kap. Pramínek vody mu steče po nose a zastudí ho ještě jednou na stehně. Bezmyšlenkovitě ho setře volnou rukou.

"Vrátím se pro tebe," Seimei uchopí Soubiho hlavu a zlehka ji nadzvedne, "za čas..." Ostny se zabodnou do zamýšlených míst, vyrytá písmena zachytí krev a rudě zazáří.

Sacrifice pohlédne na poníženého Fightera u svých nohou. Tam právem patří. Spokojeně se usměje a odejde.

Soubi zavře oči. Nezbývá mu nic jiného než přijmout trest od svého pána. Pokorně a bez protestů.
Podlaha tlačí do kolen a voda mu pomalu zalévá tvář. Každý pohyb bolí, ale on bolest vítá. Dokazuje mu, že ještě žije a je důležitý pro svého pána. Ale ví, že ponížení ještě není dokonalé. To přichází až s kroky dalších bojovníků, kteří chtějí použít výcvikovou místnost.

Tichý šepot dolehne k Soubiho uším. Na jeho postavu dopadne stín.

"Agatsuma Soubi?" Podle hlasu pozná Midoriho, jednoho bojovníka Breathless.

Nesnese být skloněný před protivníkem, kterého navíc předtím snadno porazil. Zvedne hlavu a bez jediného mrknutí se na něj dívá. Nedovolí bolesti, aby mu vehnala slzy do očí. Ostny se zabodnou hlouběji do kůže na krku.

"Stále tak pyšný? I když tady klečíš, zkrvavený, mokrý a nahý?" V Midoriho slovech je zřetelně cítit posměšný tón. Soubi mlčí, stejně jako vždy.

"Jak vidím, tak stále." Midori se otočí a nasupeně odejde. Dosud vlastně schválně stál před zmučeným tělem. Chtěl ho zachránit od nemilosrdného ponížení. Agatsuma mu vždy imponoval, svou jistotou v boji, lehkostí, s kterou odvracel útoky

Ale stojí mu vlastně ten pyšný parchant za to? Když on mu ani nestojí za odpověď?
Ne. Raděj odejde za svým Breathless.

Soubi zůstane znovu sám. Ne v místnosti, ale v mysli. Sklopí hlavu a vytěsní nežádoucí myšlenky. Snaží se cítit jen radost. Ze Seimeova návratu. Z nového výcviku. Z odevzdání sama sebe pro vyšší cíl - vítězství Beloved.

Snaží se.

...

Když Ritsu-sensei odnáší Soubiho zmučené tělo, Sacrifice připomíná hadrovou panenku. Ztráta krve, když přestal kontrolovat ostnatý drát rozdírající jeho krk, a vytrvalé kapání vody ho zbavily posledních zbytků sebekontroly.

Ritsu-sensei si není jistý, jestli vůbec Fighter Beloved přežije. Není si jistý, zda si to vůbec přeje..


Kapitola 6.


Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.

Duna, Frank Herbert

Pro jednou měla Nagisa-sensei dobrý nápad, když poslala Ritsuku do výcvikové místnosti samotného. Protože vztek, který v něm vře, se téměř nedá ovládat. Vzduchem sviští útržky kouzel i Ritsukových výkřiků. Nikdo další se sem již dlouhou dobu neodvážil vstoupit.

Ritsuka sám nechápe, kde se v něm bere tolik zlosti. Měl ho přece ztratit v boji, měl by trénovat s Yuiko, měl by dělat tolik jiných věcí. Jen by se neměl utápět ve vzpomínkách. Je přece Merciless. Nějaké vágní pocity se ho vůbec nemají dotýkat. Jenže mysl občas zrazuje.

Do místnosti někdo vstoupí. Ritsuka se po narušiteli ožene kouzlem. Chce být sám. Kouzlo ale ztratí svoji sílu a rozplyne se v prostoru. Sacrifice. Seimei.

"Co chceš?" Ritsuka se nehodlá ohlédnout.

"Pozdravit bratra. Dlouho jsme se neviděli."

"Jakým právem se za mnou vůbec odvažuješ přijít? Po tom co jsi mi provedl? Mně. Matce!"

"Ale no tak. Jako správný Sacrifice bys měl vědět, jak cvičit svého Fightera. Já jsem jen vyvinul další, účinnější metodu."

"To všechno bylo jenom o výcviku? Zajímalo tě vůbec, jak se to dotkne nás? Soubiho?" Ritsukův hlas zakolísá.

Seimei se pobaveně usměje. "Jak se ti líbilo půjčit si mého Fightera? Byl dobrý?"

"Jak o něm takhle můžeš mluvit? Jak jsi mu to mohl udělat? Tohle je láska? Tohle má být tvůj Beloved?!"

"Nepleť se do toho, čemu nerozumíš, chlapečku! Přece tě ochránil v každém souboji, je dokonale vycvičený. Poslouchá na slovo. I tebe miloval. Poručil jsem mu to."

"Cože?" Ritsuka se třese hněvem. " Ty jeden arogantní namyšlený zmetku. Jak si takhle můžeš zahrávat s lidmi? Oplakával jsem tě, ale teď vidím, že nejsi nic jinýho než ubohá figurka v boji senseiů. Je mi z tebe zle!"

Seimei se nadechne k další řeči, ale Merciless už nechce nic slyšet. "Vypadni."

"Ještě jsme spolu zdaleka neskončili, bratře."

"Řekl jsem vypadni!" Výcvikovou místností se rozlehne výbuch Ritsukova hněvu. Seimei ani nestačí zareagovat, když je tlakovou vlnou odmrštěn až na chodbu. Těžce oddechujíc se postaví na nohy a nenávistným pohledem sleduje svého bratra. Rozhodně neskončili. Takhle ne.

Ritsuka se odvrátí. Po chvíli složí hlavu do dlaní. V prázdném tichu kolem sebe slyší jen ozvěnu šelestu motýlích křídel.

"Ritsuka-san, Ritsuka-san, jsi v pořádku?" Yuiko vběhne do místnosti v horečném spěchu. Její Sacrifice nereaguje. Sedí jako socha. Váhavě k němu přejde a položí mu opatrně ruce na ramena. "Aoyagi Ritsuka, co se stalo?"

Sacrifice vzhlédne, jakoby ji ještě nikdy v životě neviděl. Mezi červenými prameny jejích vlasů se zalesknou křídla Soubiho náušnic. V Ritsukovi se cosi zlomí.
Jakým právem? Je zajatcem ve špatné divadelní hře, jejíž autor zešílel.

Jako ve snu se zvedne a téměř něžně odhrne Yuiko vlasy stranou.

Pozoruje svoje prsty, jak se přibližují k jejím uším. Stačí jediný pohyb. Yuiko vykřikne bolestí. Ritsuka svírá v prstech náušnice a pozoruje krev, která stéká jeho Fighterovi po tváři.

"Ritsuka-san, to bolí." Téměř plačtivě Yuiko vzhlédne ke svému Sacrifici.

"Doteď jsem byl asi příliš mírný, My Fighter, ale Seimei mi ukázal cestu."

Ritsuka popadne bohaté prameny vlasů a donutí Yuiko následovat ho do jejich soukromých pokojů. Poručí jí, aby zůstala stát u dveří.
Sám vejde do ložnice, náušnice položí na noční stolek a otevře dveře šatníku. Vztekle vyhází veškeré oblečení a dveře zavře.
Ví, jak cvičit svého Fightera. Ví to. Seimei se plete!

"Yuiko, pojď sem!" Mercilles Fighter poslechne, její kroky se dutě rozléhají tichou místností. Má strach, ale Nagisa-sensei ji učila, že dát ho najevo je příliš velká slabost. Z většiny zbytečně prohraná bitva.

"Yuiko-san, otevři šatník." S chvějícíma se rukama poslechne Yuiko i tenhle příkaz. Vlasy jí při nevědomky trhaných pohybech stírají krev z tváře.

"Víš, co po tobě chci. Správný Fighter se nesmí bát něčeho tak směšného, jako je tmavý uzavřený prostor. Jako je samota svírající tě uvnitř..." Ritsuka zahlédne záblesk nerozhodnosti v hnědých očích. "Cituji tě správně, My Merciless?"

"Ano... hai... takhle nějak jsem to kdysi říkala, ale... chápeš vůbec, jak moc se bojím, Ritsuka-san?"

První slaná kapička steče Yuiko po tváři. Ritsuka přistoupí blíž a Yuiko si na malý okamžik pomyslí, že ji obejme. Nestane se tak. Natáhne ruku, dotkne se jejího břicha a lehce zatlačí. Oba se pomalým krokem blíží k šatníku, Fighter pozadu.

"Je to jen pocit, musíš se ho zbavit. Bát se něčeho tak směšného je... nepřípustné. Nesmím dovolit, aby něco takového ohrožovalo naše souboje." Poslední silnější zatlačení a Yuiko se po stěně šatníku sveze až na jeho dno.

Zvenku nádherně vyřezávané dřevo ji svírá a dusí. Snaží se uniknout, vylézt pryč, ale Ritsuka to nedovolí. Vztyčí okolo ní neprostupnou bariéru, aby musela čelit své největší noční můře.

"Zavři oči, Yuiko. Vzchop se a nauč se znát svůj strach. Je to jen několik stěn." Ritsuka se snaží vymýtit výraz paniky z tváře svého Fightera. Neúspěšně. Selhání jednoho znamená prohru obou.

"Ritsuka-san. Ritsuka-san! Co jsem ti provedla? Proč mě trestáš?"

"Bojuj proti svému strachu!"

"Nemůžu a ty to víš!" Yuiko přestává mít dostatek vzduchu. Je bledá a rozcuchaná, nahromaděnou paniku se snaží, opravdu snaží, přebít bolestí. Nehty zaryje do rukou a trhne. Jednou, podruhé... ale nic nepomáhá.

"Musíš! Máš povinnost vůči mě, vůči Sacrifice stejného jména!"

Ale Yuiko už neslyší.
V útrobách malého šatníku omdlela panikou, přemožena svým strachem.


Kapitola 7.


Ve všem je nějaký systém. Systém, který toužíme nalézt. Ale nalezení definitivní dokonalosti je nebezpečné. Je zřejmé, že definitivní systém obsahuje svou vlastní stabilitu.
V takové dokonalosti všechno směřuje ke smrti.

Ostré světlo projede pootevřenýma očima přímo do mozku. Jako rozžhavený nůž. Yuiko se přesto přinutí víčka znovu zvednout. Je sama. Ritsuka je pryč.

Pootočí hlavu. Rozevřené dveře šatníku na ni zírají jako hladová černá díra. Yuiko se roztřeseně pokusí odplazit pryč. Proč jí to jen Ritsuka udělal? Proč? Je přece jeho Fighter, druhá polovina. Je přece jeho kamarádka…

„Yuiko-san…“ Dlaň jí opatrně nadzvedne obličej. Trhne sebou.

Ritsuka klečí vedle ní, ve tváři nečitelný výraz. Ještě před okamžikem doufala v omluvný, provinilý, v cokoli jiného, než je tahle prázdná, nelítostná maska. Merciless.

Yuiko se pomalu posadí a odstrčí ruce, které jí chtěly pomoci. Už nedoufá. Už ne.

„Yuiko-san, chápeš přece, proč jsem to musel udělat. Sacrifice musí odhalit slabiny svého Fightera a pomoci mu zbavit se jich.“

Ritsuka chce pokračovat, ale Yuiko zakroutí hlavou. „Dost.“

„Cože?“

Kdyby mohla, Yuiko by se pousmála nad údivem v jeho hlase. „Řekla jsem dost. To už stačí.“

„Co má tohle znamenat? Chceš mi snad odporovat? Vzepřít se mým příkazům?!“

,„Ne,“ zašeptá. Na víc nemá sílu. „Už nemůžu…“

Ritsuka ji prudce popadne za ramena, ale vzápětí ji zase pustí, když se dívka před ním vyděšeně schoulí.

„Nech mě jít, Aoyagi Ritsuka.“ Ochranitelsky si pažemi objímá kolena a hnědé oči plavou v neprolitých slzách.

„Ty mě chceš opustit,“ zašeptá užasle Ritsuka, „ty chceš opustit svého Sacrifice?“

„Hai.“

Náhle se na něj Yuiko vážně zadívá.

„Nejsme spolu spojeni. Nemáme společné jméno. A ty nejsi ten Ritsuka-kun, kterého jsem kdysi znala.“

„Yuiko, počkej, jak tohle můžeš říct…“

„Už nechci být tvůj Fighter, Merciless. Končím náš společný boj.“

Yuiko opatrně vstane, otře si tvář od slz a kolem Ritsuky projde ven z místnosti.

Neohlédne se.



Zazvonění mobilního telefonu vytrhne Ritsuku ze strnulosti.

„Sensei.“

„Přijď okamžitě za mnou, Ritsuka-san. Okamžitě.“

„Hai,“ ihned souhlasí, ale ozývá se už pouze obsazovací tón.

Pomalu telefon zaklapne a celou cestu k Sensei se nedokáže zbavit pocitu, že tudy prochází naposledy.

Nagisa ani nevzhlédne od počítače, když vejde do její pracovny. Ritsuka sklopí hlavu a pokorně čeká. K Sensei se už jistě zpráva o Yuiko donesla.

„Čekala jsem od tebe víc.“

„Cože?“ Ritsuka prudce vzhlédne.

Nagisa pokrčí rameny. „Jsi Seimeiův bratr, bratr Beloved. Neporažených. Čekala jsem od tebe víc. Doufala jsem, že ty na to mít budeš, že ho můžeš porazit. Ale zatím…“ znechuceně protočí oči.

„Nebyl jsi ani schopen připoutat k sobě svého Fightera. A to jsem ti vybrala tu hloupou nánu…“

Když chce Ritsuka protestovat, Nagisa zvedne zamítavě ruku. „Nechci nic slyšet. Neumíš vůbec nic. Jsi pro mě absolutně bezcenný. Už tu pro tebe není místo.“

Nagisa-sensei se otočí zpátky k počítači. Její prsty se hbitě rozběhnou po klávesnici.

„Opusť Školu sedmi měsíců, Aoyagi Ritsuko. Ještě dnes.“

Pozdrav ani jeden z nich nečeká.
Ritsuka si sedne na postel. Nechápe, kde udělal chybu. Snažil se přece skvěle vycvičit svého Fightera, plnil příkazy Nagisy-sensei. Nemůže za to, že Yuiko je tak slabá a bezduchá. Že nevydržela. Vlastní selhání si nepřipustí.

Přese všechny negativní myšlenky si sbalí několik málo osobních věcí. V podstatě tu nikdy nic nebylo jeho. Ani Yuiko…Je si jistý, že na Škole sedmi měsíců tímto končí.

Projít její branou mu nakonec nepřijde tak těžké, jako vymyslet, kam by měl jít nyní. Opouští Soubiho, Seimeie, Merciless, Nagisu, Zero... vše, k čemu měl vztah. Ale vrací se zpět do míst, kde byl šťastný? Ne. Vrací se tam, kde mu všechno vzali.

Rodina... Rodina? Vzpomene si na matku. Výkřiky hrůzy, výčitky, slzy prolévané každý den, strach projít halou... má vůbec ještě matku? Má domov?

Kdysi si myslel, že domov je místem, kde bude vždycky vítaný. Nyní si je jistý, že jestli chce ztratit poslední iluze o tomhle zavedeném klišé, musí se tam vrátit. Potlačit strach a pohlédnou matce do očí.
Jinak nevyřeší otázky z minulosti, jinak se nebude moci pokusit změnit se. Jinak... nezíská dost síly. Ví to. Zamíří směrem k domovu.

Dveře jsou otevřené. Na chodbě leží přes cestu koště zlomené v půli. Příjemně okrovou barvu zdi narušila jakási podivná, nazelenalá hmota. Z kuchyně se ozývají výkřiky.

Ritsuka tuší, že je něco špatně. Rozběhne se a uvidí matku ležet pod kuchyňským stolem s rozcuchanými vlasy a špinavýma rukama. Ale to není to nejpodivnější.

Ocitl se v bojovém módu, který sám nevyvolal. Kdo to tedy mohl být?


Kapitola 8.

vypláznuté jazyky
nejistoty: stojatost myšlenky
za zmítání nocí a dní: pořád
někde něco cinká: a tebe
cosi ustavičně honí: od neklidu
k něvíře: sahaje po tom
co před tebou uniká
osaháván
tím co se ti hnusí


Ze dna na den, Jiří Gold


"Co to... co to má znamenat?" Ritsuka pohodí hlavou, zmateně se rozhlédne. Temnota, vlahý vítr a zářivé předměty. Je si jistý. Ocitl se v bojovém módu.
Se svou matkou.

Tmavovláska vstane ze země a pohlédne svému synovi do očí. Copak chvíle pravdy přišla už nyní?

"Co tady děláš, Ritsuka-san? Neměl bys cvičit svého Fightera?" Do jejího hlasu se vkrade hořkost.

"Jak to všechno víš?" diví se Ritsuka. Nedůvěřivě pozoruje, jak si matka utírá ruce do oblečení a vztáhne ruku do prostoru.

"System over." Vše se vrátí do normální podoby. Černé dlouhé vlasy ulehnou na křehká ramena.

"Matko, jak to všechno víš?! Ritsuka nemůže uvěřit, že ho tolik let nechala v nevědomosti. O povaze Seimeiovi smrti, i když fingované, se musel dozvědět od cizích. To přece není správné!

"Ritsuka-san, posaď se."

"Vysvětli mi to!" Ritsuka se snaží uklidnit, ale neúspěšně. Klepe se a nemůže se hnout. Tolik lží v jeho životě... připadá si jako stoletý.

"Já jsem... Sensei. A posaď se konečně!" Bezejmenný poslechne autoritativní tón a teprve pak si uvědomí, co matka vlastně řekla. Je Sensei. Učitel Fighterů. Základní kámen systému soubojů. Proč to nikdy neprozradila?!

"Nechápu..."

"Ritsuko, je to všechno příliš složité. Nechtěla jsem tě s tím zatěžovat a pak bylo najednou pozdě. Omlouvám se..." Známý obrázek, kdy matka složí ruce do dlaní a rozeštká se, Ritsuku uklidní. Přece jen je něco stejně jako předtím.

"Dobře, tak mi to tedy vysvětli teď, mama-chan." Sacrifice použije oslovení, kterým říkal matce pouze, když byl malý. Snaží se ji uklidnit a podiví se, že nikdy dřív - když si oba mysleli, že Seimei je mrtvý - ho nepoužil.

"Byla jsem mladá, když jsem se stala Sensei. Plná iluzí a vzdoru. Plánů do budoucna. Jako každý Sensei jsem chtěla vychovat dokonalý pár. Jedinečný Sacrifice a Fighter. Moje vizitka pro celý svět. Toužila jsem po dokonalosti... jak naivní!" Matka zvedne hlavu. Pohlédne synovi do očí.

"Spojila jsem se s Ritsu-senseiem. A měla dvě děti. Dva syny. Dva dokonalé bojovníky. Teorie byla správná - proč napjatě očekávat, jestli bude nový pár schopný vzájemných citů, když existuje základní láska. Rodinná. Sourozenecká. Seimei je Sacrifice a ty jsi..."

Dost!

"Dost!" Ritsuka převrhne židli a vyřítí se z kuchyně. Vyběhne schody do svého pokoje, zamkne se a schoulí na postel.

Z toho, co matka řekla, vyplývají dvě věci.

Pokud je Ritsu-sensei jeho otec, bojoval celý čas ve Škole sedmi měsíců proti němu.

Pokud je Seimei Sacrifice, je Ritsuka Fighter a tudíž nikdy nemůže mít Soubiho právem.

Možná, a výjimečně uvažuje Ritsuka opravdu logicky, by se měl raděj přikrýt a spát. Protože ráno se snad všechno bude zdát jednodušší. Teď by pod tíhou myšlenek mohl chtít... umřít.

Z nebe se snáší sněhově bílé kroupy. Jen jemné, malé, ale stejně v poryvech větru naráží do zavřeného okna. Ritsuku nepříjemný zvuk probudí. Na okamžik se cítí doma, spokojený a bezstarostný. Měkký polštář a přikrývka mu připomínají dětství. Zamžiká řasami. Teprve nyní se probere úplně.

Fighter... je Fighter. Vše co věděl o svém životě byla lež. Schoulí se do klubíčka a znovu pevně zavře oči. Ví, že tím realitu nezruší, ale stejně to zkusí.

Další kroupy dopadnou na parapet. Vyšplíchne voda a zmáčí spodní okraj okna.

Když nepomůžou zavřená víčka, co může ještě zkusit? Hledání "pravdy" ho přinutilo změnit smýšlení o nejen dosavadním, ale hlavně budoucím, životě. Ztratil všechno. Má vůbec cenu snažit se hledat dál?

Ritsuka se zvedne z postele, vezme ze skříně čisté oblečení a prohlédne se v zrcadle. Ouška mu trčí z rozcuchaných vlasů. Přijdou mu nemístné. Má tolik zkušeností a přesto... ani Yuiko je už nemá.

Yuiko. Yuiko-san. Poválí jméno svého bývalého Fightera na jazyku. Měl by se jí omluvit. Ale ještě na to nenašel sílu.

"Ritsuka-san. Jsi vzhůru?" Matčin hlas zpoza dveří ho překvapí. Je vtíravý. A Ritsukovi se vůbec nelíbí.

"Udělala jsem snídani, pojď se najíst." Kroky ode dveří a po schodech dolů jsou tiché, ale pevné. Oproti dřívějším dnům velká změna.

Ritsuka vezme do rukou dosud nevybalený batoh, přihodí několik dalších věcí a prsty trochu upraví rozčepýřené vlasy. Odchází. Znovu a tentokrát o žádnou pravdu nestojí.

Pod schody na něj čeká matka.

"Neopouštěj mě, Ritsuka-san. Naučím tě bojovat, vytvořím z tebe bojovníka. Jen mě zase nenechávej samotnou." V jejích očích je smutek, ale jinak by Fighter nepoznal, že nechce, aby odešel.

"Vrátím se. Možná brzy, možná mi to bude pár týdnů trvat."

"Přivedeš Seimeie?" zeptá se matka s neskrývanou nadějí, když Ritsuka otevírá vchodové dveře. Seimei. Ritsukovi se příčí byť jen vzpomínat na svého bratra, natož, aby ho vyhledával.

"Ne," zní tichá odpověď a dveře za nedospělým chlapcem se zavřou.


Kapitola 9

Na všechno musí být správný čas... Čas pro získávání a čas pro ztrácení. Čas pro držení a čas pro odhazování; čas pro lásku a čas pro nenávist; čas pro válku a čas pro mír... Čas - jen ho mít.

"Nemůžeš bojovat sám! A navíc beze jména, to je proti pravidlům!"

Ritsuka potkal na své cestě k sebezdokonalování už několikátou dvojici. Všichni mu řekli, že je posílá Ritsu-sensei. Aby ho porazili a vrátili zpět do Školy sedmi měsíců. Důvod? Ten ho nezajímá a nezamýšlí se nad ním.

"System initiate." Započne bitvu tím, že spustí bojovou arénu.

"We accept." Odpoví mu protivníci, Shineless. Ritsuka o nich ještě nikdy před tím neslyšel.

"Power. Bind up!" vykřikne a s potěšením sleduje, jak se Sacrifice naproti němu kácí k zemi. Krk i ruce spojené stříbrným řetězem.

" Fire attack." Fighter vyšle středně silné kouzlo, pro Ritsuku však není problémem ho odrazit a znovu jím nepřítele poranit.

Zatímco sleduje hlasitou rozpravu Shineless o taktice, vymýšlí sám plán. Bez otálení použije jedno ze svých nejúčinnějších kouzel. Že je to rána do zad? Mají si dávat větší pozor...

"Azur lepidoptera." Tisíce modrých motýlů se rozletí k nepřátelům a proniknou jejich ochranným štítem. Nemají šanci.

Ritsuka vyhrál.

Sám nechápe, kde se v něm najednou vzalo tolik síly. Během několika týdnů se sám od sebe naučil spoustu nových kouzel, více či méně účinných. Jejich počáteční zkoušení ho stálo několik opravdu bolestivých dnů, kdy protivníci neměli problém jeho útoky odrazit. Jistě, pokaždé vyhrál, ale ne vždy to bylo takhle hladce.

Všichni tři vystoupí z bojového módu, jeho soupeři poněkud roztřeseně. Fighter Shineless se nepřátelsky zadívá na Ritsuku.

"Jsi... jsi Merciless!" Vykřikne, jakoby to byla nějaká urážka.

Ritsuka to tak nebere.
Aspoň někdo si myslí, že ví, kým je.

"Mám pro vás další úkol." Ritsu-sensei úkosem pohlédne přes skla brýlí na pár Beloved.
Soubi se naštěstí z nepřiměřeného Seimeova výcviku vzpamatoval docela dobře. Až sensei musel obdivovat jeho vnitřní odolnost a sílu. Nezlomil se. Nebo to alespoň nedal najevo.
A Seimei je po pořádném výprasku a rozhovoru mezi čtyřma očima Sensei krotký jako beránek.

Třeba nakonec začnou znovu bojovat na úrovni. Tak, aby důstojně reprezentovali svého Senseie a jeho jméno. Dá jim poslední šanci.

"Deathless."

Soubi zadrží dech. Slyšel o nich hodně. Deathless. Ne, rozhodně se jich nebojí, ale… cítí před nimi velký respekt.
Deathless. Pár, který bojuje mnoho let společně, má dokonalou, promyšlenou taktiku. Navzájem přesně vědí, co ten druhý chce říct, udělat..
Možná před tím, než ho Seimei opustil, by se Soubi cítil jistější. Možná. Ale nyní?

Seimei zadrží dech. I on zná Deathless.Využil své dvouleté nepřítomnosti v soubojích i tak, že vyhledával informace o ostatních bojovnících. Pátral po jejich slabinách, zdokonaloval se v taktice.
Možná i proto se cítí Ritsu-senseiem zrazen. Sensei ví přece dobře, že Beloved nejsou na tak silného protivníka zatím připravení. Vždyť to bude teprve jejich druhý souboj od té doby, co se vrátil zpět. Má to být trest?

Beloved skloní pokorně hlavu a společně odejdou. Sensei jim viditelně nemá víc co říct.

Seimei nechá bez protestů Soubiho jít do svého pokoje. Potřebuje přemýšlet a nechce, aby mu do toho jeho Fighter zasahoval. Musí připravit taktiku, na výcvik Fightera bude čas později. Soubi ho poslechne na slovo. O to se postaral.

Soubi ví, že od Seimeie vlastně utekl. Ale potřebuje být sám. Alespoň na chvíli. Potřebuje vědět, že není jen pouhá loutka vedená senseiem a svým Sacrificem. Chce na chvíli volně dýchat.

Přistoupí k oknu, kde má rozprostřené malířské potřeby a namíchá si odstíny žluté a zelené. Na plátně do nich přidá černou. Možná to bude poslední obraz, který namaluje.

Nechce raděj přemýšlet, že vyhrát proti Deathless - Nesmrtelným - je nemožné.

***

Vzpomínky. Schovával si je… Tenkrát. Když mu připadalo, že jednou zmizí.

Když nyní otevře krabici a prsty probírá hromádku fotek, připadá si doopravdy neskutečný. Tenkrát tolik toužil změnit se, vrátit zpět starého Ritsuku, přesně tak, jak chtěla matka.
Pak se ale naučil akceptovat sám sebe. Přijal Seimeovu smrt. Přijal Soubiho.

A teď…
Zbyla mu krabice plná lesklých obrázků. Neskutečných vzpomínek, co se mu vypálily do duše.
Zbyly mu lži. Matčiny. Soubiho…. Seimeovy.


Vzpomínky bolí. Ritsuka by tolik chtěl, ale nemůže je nahmatat. Nemůže, jinak by je vyrval ven ze sebe, stejně jako je vyhodí z krabice.
Bratr. Z úst mu unikne přidušený smích. Ritsuka už nemá bratra. Aoyagi Seimei uhořel na jeho místě ve škole před šesti lety. Nikdy už se nevrátí.

Ritsuka sáhne do kapsy. Tělem zaštítí hromádku fotek na zemi, aby plamínek zapalovače mohl vykonat svou práci. Spolu s černým kouřem škvířících se vzpomínek Ritsuka propouští ze zajetí i iluze. Naivitu. Důvěru.

Nakonec botou rozhrne černý popel. Částečky se okamžitě vznesou do vzduchu a vítr je odvane pryč. Jakoby nikdy nebyly. Jakoby nikdy neexistoval on. Tak to přece chtěl.

Ritsuka vstane ze země a do kapsy zastrčí poslední zbylou fotku aniž by se na ni podíval.
Bezejmenný odchází.


Kapitola 10.


Dva nádherní Satani a jedna Ďáblice, ne méně neobyčejná, vstoupili dnes v noci po tajemném schodišti, kudy Peklo na slabost spícího člověka útočí a s ním tajně se spojuje. I přišli postavit se slavnostně přede mne, zpříma jako na estrádě. Sirnatá záře vydechovala z těch tří osob, které se odrážely od temného pozadí noci. Měli vzezření tak hrdé a tak plné moci, že jsem je pokládal zpočátku všecky tři za pravé Bohy.

***

A vzýval jem je hlasitě, prose je úpěnlivě za odpuštění, nabízeje se jim, že se zneuctím, kolikrát jen bude třeba, abych si zasloužil jejich přízeň; ale patrně jsem je hluboce urazil, neboť se již nikdy nevrátili....

Charles Baudlaire - Malé básně v próze


Den bitvy…
Jednou musel přijít. Soubi se až podiví nad tím, jak je obyčejný. Prostě den, kdy možná zemře.

Vždy věřil, že ten den bude něčím výjimečný. Že vykoná hrdinský čin, položí svůj život pro něco důležitého. Pro svého Sacrifice. Když se ale nyní ohlédne na Seimeie, jeho bezvýraznou tvář a šíleně planoucí oči, zaváhá. Co je vlastně důležité?

Jejich protivníci je sledují bez pohnutí. Jako neživí. Deathless. Oba temní, spojeni poutem nesmrtelné věčnosti.

Soubi se lehce usměje. Chápe to… Kdysi byl také připoután, ocelovým drátem a nožem. Ale teď, přestože si jeho Sacrifice myslí, jak dokonale ho vycvičil, je slabý…
Soubi už v něj nevěří.
Ale raději zemře, než aby zradil svého pána. Slíbil to přece…
I když někomu jinému.

"Naše jméno je Beloved, Milovaní, Plní lásky."

"A my jsme Deathless, Nesmrtelní, Nepomíjející."

Tradiční pozdravy před začátkem bitvy. Tradice se musí dodržovat. Systém je neměnný. I když spěje ke svému konci…

"We declare a spell battle," zavelí Seimei k boji.

"We accept."

Deathless se postaví čelem k sobě, těla přitištěná po celé délce. Svět kolem nich se zavlní a pohltí světlo. Obklopeni černým valem prázdnoty se obrátí proti Beloved.

Soubi na okamžik zavře oči. V konečcích prstů pocítí známé jiskření magie. A náhle se mu už nechce bojovat. Otočí se na svého Sacrifice, jen aby spatřil jeho nesmlouvavý výraz, nemilosrdné soustředění. Krutost.

Soubi podle dohody nejdřív vyšle jen středně silná kouzla, aby vyzkoušel obranu protivníků.
Je silná. Zářivý útok se rozplyne v temnotě provázen výsměchem.

Seimei zlostně vykřikne: „Znič je! Bojuj! Umíš to přece líp.“

Z nebe se začnou snášet modří motýlci. Několik z nich se posadí na ramena a vlasy Fightera čekajíc na povel.
"Attack." Bojovou arénu zaplní šelest, motýlci se rozletí proti nepříteli. Obdařeni ostrými křídly, ochrannou bublinou a odhodláním, které čerpají z Fightera. Musí projít obranným valem, poranit Sacrifice a vyhrát svému veliteli zápas. Jsou neuvěřitelně odhodlaní a silní a stejně neuvěřitelně...

Odraženi.

Deathless obklopí rudé světlo ochranného štítu. Útok se na něm neškodně roztříští.

„This is useless. Nemůžete nás zasáhnout. V temnotě křehkost nepřežije!“

Drobní motýlci vzplanou v ohni a v protiútoku jsou odmrštěni zpět.

Soubi pod jejich náporem zavrávorá. Každý plamínek ho zraňuje na kůži a hlavně na srdci. Vždyť to byl útok Beloved, který se obrátil proti němu…
Seimei klesne na kolena, spoutaný na krku, rukou i nohou. Chvěje se slabostí. Soubi koutkem oka vidí nesnáze svého Sacrifice, cítí je na sobě Ale nesmí ustoupit, slib ho svazuje.

„Tohle mají být slavní Beloved?“ uštěpačně se zasměje jeden z Breathless, „zdá se mi, že tu jen ztrácíme čas. Jste tak slabí. Skončeme to.“

Před dalším kouzlem Soubi ochrání Seimeie vlastním tělem. Vztyčit ochranný štít je ale téměř nemožné.
Soubi těžce oddychuje. Krk mu poutá zářivý řetěz, neuvěřitelně těžký. Jeho Sacrifice mu už nepomůže.
Ale ještě není konec. Ještě ne.

Skryje Seimeovo poraněné tělo a narovná se. Dosud neprohrál. Bude bojovat dál.

Náhle Deathless vysloví první opravdu silné kouzlo: "Maelstrom."
Ve vzduchu se vytvoří vodní vír a ve zběsilé větrné smršti se řítí se směrem k Beloved.
Kapičky vody odletují všude kolem.

Soubi pocítí děs.
Všepohlcující strach. Nedokáže čelit vodě.
Ne po svém posledním mučení. Je přece tak děsivá, odporná, může ublížit. Ublíží!

Soubi instinktivně odskočí od Seimeie pryč. Uteče vodě, aby na něm ani jedinou částečkou nezanechala své stopy.

Sacrifice s bolestným výkřikem zatahá za svoje řetězy. Zbytečně. Voda ho zasáhne plnou silou a odplaví s sebou poslední kousky jeho vědomí.

Stačí jediný útok a Beloved budou zničeni.

"Defence."

Soubi se zmateně rozhlédne kolem sebe. Třese se po celém těle, ale přesto se pokusí postavit. Co se to děje? Tohle má být konec... Už nemůže…Znovu zradil… Ale tentokrát hodlá zemřít spolu se svým Sacrificem…

Ale to je přece…
Ritsuka. Aoyagi Ritsuka. Loveless. Merciless…
Soubis´Ritsuka.
Nameless…

Soubi omdlí.


Kapitola 11.


A nač to krveprolévání všude mezi lidmi? Ten svět, v němž jeden požírá druhého? Proč život vypadá jako nekonečný řetěz, obludný a děsivý, jehož každý článek se vztekle zakusuje do sousedovy šíje, pase se na jeho těle, tyje z jeho bolesti a žije z jeho smrti? Nač boj a nač bolest? Proč smrt? Proč život? Proč?

Proč?

Toho večera všechna ta "proč" zmlkla.

Romain Rolland - Petr a Lucie



Bojištěm zaburácí nový útok.

„Defence!“

Ochranný štít se znovu rozprostře kolem zničených Beloved. Ritsuka stojí před nimi, čelem k Deathless. Sebejistě, beze strachu. Nemůže se dívat na zkázu Beloved. Na zkázu dvou lidí, kteří ho v minulosti stáli tolik emocí.

"Co to má znamenat?" rozčílí se Fighter Deathless.

"Jsem právoplatný bojovník. Vyzývám vás. Bojujte nebo se vzdejte!“ Už když Ritsuka vykřikne svou výzvu, ví, že bude přijata. Nikdy se nemohou vzdát.

„We accept!“

„Darkness fire." Plameny černo-fialové barvy obklopí obranu Deathless. Ta se začne zmenšovat a první řetěz obepne zápěstí protivníků. Zmateně se po sobě podívají.

„Defence! Reverse attack.“

„It´s pointless,“ Ritsuka lehce kouzlo odrazí a znovu zaútočí.

"Darkness tears!" černé kapky napodobující slzy se rozsypou všude okolo spoutaného Sacrifice Deathless. K jednomu řetězu se přidá další.

„Ritsuka…“ tichý zvuk jeho jména přiměje Ritsuku k ohlédnutí. Soubi... Fighter se vzpamatoval a nyní se snaží postavit vedle něj. Chce znovu začít bojovat. Protože to slíbil… Ritsuka se hořce ušklíbne.

"Zůstaň vzadu, Soubi."
Agatsuma si není jistý, jestli může poslechnout, ale nakonec se příkazu podvolí..

Deathless využijí chvilkové nepozornosti bojovníků a vyšlou další kouzlo. Restriction. Chains.
Evidentně je zdlouhavý boj přestává bavit. Nebo mají strach….

Ritsuka nestačí kouzlo odrazit.
Místo Seimeie se však řetězy přidají k těm, které spoutávají Soubiho. Nikdo nemá čas se nad tím pozastavit. Boj je příliš rychlý.

„Podej mi ruku,“ přikáže Ritsuka a zhluboka se nadechne. V mysli zformuje kouzlo. Své poslední.
Sevře Soubiho dlaň téměř k bolesti."Darkness piercing light!"

Jasné pronikavé světlo projede jako nůž obraným štítem Deathless. Na okamžik se jejich těla rozzáří jako pochodeň. Tváře zkřivené bolestí, zuby zaťaté do rtů ve snaze uniknout. Marně. Výkřik doznívá nekonečně dlouho.
Pak je ticho.

Deathless nehybně stojí v objetí, hledí si navzájem do očí. Poznali svoji porážku.

Poznali, že proti světlu v temnotě nemůžou bojovat ani Nesmrtelní.

Klesnou na kolena, v pevném sevření a s jemným úsměvem. Políbí se. Jejich první porážka, ale jim to nevadí. Důležité je, že mají sebe navzájem.
Bojová aréna mizí. Poražení zůstávají společně ležet na zemi, omámení.

Seimei také klečí, dosud nevěřícně zírá na svého mladšího bratra.
Znovu je zachránil, vstoupil do boje a odvrátil porážku. Seimei jen nedokáže zjistit proč. Ale snad by se to ještě dalo využít. Snad by dokázal Ritsuku přimět, aby ho přijal zpět. Jsou přece bratři… Jedna krev.

Ritsuka těžce oddychuje. Kouzla ho vyčerpala.
Po chvíli zvedne oči a tváři mu přejede náznak úsměvu. Jak tu teď stojí, v trojúhelníku. Zranění milenci, kteří se nikdy doopravdy nemilovali a on, bezejmenný.
Povzdechne si. Nikdy neměl Soubiho potkat. Nikdy se neměl dozvědět o Beloved. Všechno mohlo být… jednodušší.

„Ritsuka…“ Seimei se k němu pomalu přibližuje.

„Zachránil jsi mě,“ zašeptá, „nejsem ti lhostejný. Jsi můj bratr…“

Ritsuka si připadá jako v pasti. Tolik toužil pomstít Seimeiovu smrt, najít jeho vraha, přivést ho zpátky…Ale teď…

„Máš mě přece rád, Ritsuka. Jsem tvůj starší bratr, jsme spojeni.“ Seimei k němu natáhne ruku, „pojď, vrátíme se domů… k matce. Všechno bude jako dřív.“

„Ne!“

Ritsuka od něj odskočí. „Nedotýkej se mě.“ Zatne ruce v pěst a nehty zaryje do dlaní.

„Sám jsi mě k tomu dovedl, Seimei. Kvůli tobě jsem se stal Loveless. Bez lásky, nemilující.“ Ritsukova tvář se zkřiví hněvem. „Nezáleží mi na tobě. Nejsi nic. Je mi jedno, co se s tebou stane.“

Vytáhne z kapsy fotku. Poslední, co mu zbyla. „Vidíš? Tohle byla pravda.“ Přidrží obrázek Seimeovi před očima, aby se podíval, aby si vzpomněl. Pak škubne. Útržky spadnou na zem.

„A víš co je pravda teď?“

S každou další větou si je Ritsuka jistější. Konečně chápe, kdo je. Konečně ví co chce. Slova dopadají mezi ně jako kameny.
„Můj bratr uhořel před pěti lety. Matka se zbláznila. Lhala. Týrala mě. Ty jsi jen bezcenná figurka ve hře.“

Obrátí se k Seimeovi zády. „Nezachránil jsem tebe.“ Ritsuka udělá první krok. Pak druhý. Pomalu se přibližuje k téměř zapomenutému Soubimu, černé oči upřené do modrých.

„Vrátil jsem se pro to, co bylo mé. Co jsi mi ukradl. Chci to zpět.“
Zastaví se před Soubim a natáhne ruku. Už nemá pochyby. Neslyší Seimeiovy vzteklé výkřiky. Nevnímá okolí. Je tu jen on, Soubi a nabídnutá ruka.

Soubi se nepohne. Jen nekonečně dlouho zírá na malou dlaň, která se mu nabízí. Má jen dvě možnosti. Vlasy se mu svezou do obličeje, aby zakryly jeho tvář. Vypadá tak… vzdáleně. Ritsuka si nedovoluje dýchat. Vše záleží na příští vteřině…

Soubi konečně pohlédne Ritsukovi do očí. Pak sevře jeho ruku ve své dlani, klesne na kolena a pevně ho obejme.

„Soubi…“

„Hai.“

Ritsuka zakloní hlavu a obrátí obličej k obloze. Zvedne se vítr, pročeše mu lehce vlasy a prostor se v okrajích zavlní. Bonding time. Čas slov, která nelze odvolat.

„Jmenuji se Ritsuka. Aoyagi Ritsuka. Býval jsem Loveless, Merciless i Nameless. Žádné z těch jmen jsem si nezvolil dobrovolně. Ale nyní si zvolím.“

Ritsuka na okamžik zalétne pohledem k Soubimu a přečte si v jeho očích ujištění, které potřebuje. Usměje se.

„Jsem Aoyagi Ritsuka. Fighter. Tímto se poutám ke svému Sacrifici a volím naše společné jméno.“

„A já, Agatsuma Soubi, ho přijímám.“

Vítr se ztiší.
Zanechá na místě jen dvě postavy v pevném objetí. Ritsuka jemně zvedne dosud klečícímu Soubimu tvář. Prsty mu opatrně přejede po krku. Tam, kde dříve bývala písmena Beloved vyřezaná nožem, zbyla jen klikatá jizva.

Ritsuka se pousměje. Snad jednou dokáže Soubiho jizvy zahojit… Snad.

Teď je ale čas jít a ostatní nechat za sebou. Ritsukovi je jasné, že neuteče. Seimei, matka, dokonce i Nagisa budou chtít odvetu. Ale nebudou to mít snadné.

Ritsuka vytáhne Soubiho na nohy a lehce se o něj opře. Už není sám.

Cítí jak se jejich nové pouto chvěje, jak mu společné jméno žhne na kůži.
Zvedne si ruku před oči. Soubi udělá totéž. Na okamžik si svítící písmena prohlížejí, jakoby jim nechtěli věřit.

Pak Ritsuka téměř omluvně pokrčí rameny. Soubi se zasměje, hluboce a doopravdy. Nakonec zvedne obočí a škádlivě se na Ritsuku zadívá.

„Když myslíš…Ale vybral jsi ho ty.“

„Jsem si jistý, Soubi.“

„Já vím…“ Soubi se nadechne.

„My Lovefull.“